Charta EACH

Charta EACH – úplné znění po aktualizaci z roku 2016

Článek 1

Děti by do nemocnice měly být přijímány jen tehdy, pokud péče, kterou vyžadují, nemůže být stejně dobře poskytnuta v domácím prostředí nebo ambulantně.

Před přijetím nemocného dítěte do nemocnice by měly být zváženy veškeré další vhodné formy péče – ať už doma nebo v ambulantním či jiném zdravotnickém zařízení.

Je-li dítě přijímáno do nemocnice, je důležité, aby byla co nejblíže domovu dítěte, ale aby současně dokázala zajistit takový standard klinické péče, jaký stav dítěte vyžaduje. Vždy je také třeba brát v úvahu konkrétní situaci rodiny a další rodinné okolnosti. Péče by měla být poskytována v souladu s principy Charty EACH.

Práva nemocných dětí je třeba respektovat bez ohledu na to, kde je jim péče poskytována.

Během hospitalizace by měl být stav dítěte pravidelně revidován. Stejně tak by měly být posuzovány rodinné okolnosti a míra péče, jakou stav dítěte vyžaduje, tak, aby nedocházelo ke zbytečnému prodlužování pobytu v nemocnici.

Rodičům nemocných dětí by se mělo dostávat všech nezbytných informací, pomoci a podpory bez ohledu na to, kde péče o jejich dítě probíhá.

Článek 2

Děti v nemocnici mají právo mít s sebou po celou dobu hospitalizace své rodiče nebo jinou blízkou osobu,
rodiče zastupující.

Právo všech dětí nebýt oddělovány od svých rodičů a mít své rodiče u sebe je nedílnou součástí péče o nemocné děti. Vždy je třeba brát v úvahu nejlepší zájem dítěte.

Pokud rodiče z nějakého důvodu nemohou nebo nechtějí pobývat společně s dítětem, může dítě doprovázet i jiný člověk, jejž dítě zná a který je pro ně přijatelný – a který mu dokáže poskytovat náležitou podporu.

Děti bez rozdílu věku mají právo mít u sebe své rodiče čtyřiadvacet hodin denně. To se týká všech situací, kdy děti přítomnost svých rodičů potřebují nebo potřebovat mohou, tj. například:

bez ohledu na to, zda dítě aktuálně je či není ošetřováno nebo vyšetřováno, ať už za použití lokální anestézie či sedace nebo bez ní;

během uvádění do anestézie a bezprostředně po probrání z ní;

v době, kdy je dítě v kómatu nebo ve stavu částečného vědomí a v průběhu resuscitace (v takových chvílích je rodičům nutno nabízet maximální podporu);

po narození, bez ohledu na to, zda je novorozenec zdravý nebo vyžaduje speciální péči.

Z práva na přítomnost rodičů nejsou vyňaty ani děti:

na novorozeneckých a pediatrických jednotkách intenzivní péče, úrazových pohotovostech a urgentních příjmech, izolačních pokojích, odděleních zobrazovacích metod, pooperačních pokojích, na porodnicích a odděleních šestinedělí, ve zdravotnických přepravních službách a na dalších zdravotnických pracovištích – v nemocnicích i mimo ně.

Článek 3

(1)
Všem rodičům by mělo být nabídnuto ubytování a mělo by se jim také dostat pomoci a podpory k tomu, aby s dítětem v nemocnici zůstali.

nové personálu zodpovědní za příjem a léčbu dítěte a za péči o ně by měli všechny rodiče povzbuzovat k tomu, aby se svým dítětem v nemocnici zůstali, a neuplatňovat na ně žádná specifická výběrová kritéria;

Členové personálu by rodičům měli poskytnout poradu, povzbuzení a podporu při rozhodování o tom, zda se svým dítětem v nemocnici zůstanou a nabídnout jim podporu a služby, které jim pobyt v nemocnici usnadní;

Nemocnice by měly poskytovat dostatečný a vhodný prostor, aby rodičům umožnily zůstat s jejich hospitalizovaným dítětem. Nabízené zázemí by mělo zahrnovat lůžko u postele nemocného dítěte, místo, kde je možné si odpočinout a najíst se, možnost využívat toaletu a koupelnu a úložný prostor pro osobní věci.

(2)
Setrvání s dítětem v nemocnici by pro rodiče nemělo být spojeno s dalšími výdaji a ztrátou výdělku.

Rodiči, který své dítě v nemocnici doprovází, by v souvislosti s jeho pobytem u dítěte neměly vznikat žádné další náklady. Měl by mít nárok na bezplatný nocleh a na bezplatnou nebo dotovanou stravu.

Rodiče, kteří nemohou docházet do zaměstnání nebo plnit své domácí povinnosti, by neměli trpět ztrátou výdělku ani dalšími výdaji způsobenými tím, že:

zůstávají se svým dítětem v nemocnici;

o své dítě v nemocnici celodenně pečují;

se nějaký další člověk musí starat o zdravé sourozence nemocného dítěte, kteří zůstali doma.

Rodiči, jemuž nedostatek financí brání v tom, aby se svým dítětem v nemocnici zůstal nebo aby je navštěvoval, by měla být poskytnuta výpomoc (např. s úhradou cestovních výdajů a případných dalších nákladů).

Rodič, který o své dítě pečuje – ať už doma nebo v nemocnici –, by měl mít po dobu nemoci dítěte nárok na placené volno.

(3)
Aby se rodiče mohli podílet na péči o své hospitalizované dítě, měli by být náležitě informováni o chodu oddělení a povzbuzováni k aktivní participaci.

Partnerství v péči

Personál by měl rodičům usnadnit aktivní účast na běžné péči o dítě tím, že:

se s nimi dohodne na těch oblastech péče, kterých se rodiče budou chtít ujmout sami;

bude rodičům v tomto pečování poskytovat podporu;

bude respektovat způsob, jakým rodiče o své dítě pečují, a akceptovat rozhodnutí, jež rodiče učiní;

bude rodičům radit, jak o dítě pečovat tak, aby to napomáhalo úzdravě.

Partnerství v ošetřování

Mají-li rodiče možnost podílet se během hospitalizace dítěte na poskytování ošetřovatelské péče, mohou tím získat potřebné zkušenosti a sebedůvěru, jež jim pomůže v ošetřování dítěte po návratu do domácího prostředí. Získávání ošetřovatelských kompetencí může mít vliv i na délku hospitalizace.

Personál by měl podporovat rodiče v přebírání aktivní role při ošetřování jejich dítěte tím, že:

s nimi bude sdílet informace a odborné znalosti a zkušenosti;

bude rodičům pomáhat k dosažení potřebných kompetencí prostřednictvím výuky a nácviku;

bude na rodiče dohlížet, dokud v provádění požadovaných ošetřovatelských úkonů nezískají klid a jistotu;

pravidelně přezkoumávat a ověřovat oblasti či prvky ošetřovatelské péče, jež jsou rodiče schopni a ochotni převzít;

v případě potřeby nabídne rodičům emoční podporu.

Článek 4

(1)
Děti a rodiče mají právo na informace podávané takovým způsobem, jaký odpovídá jejich věku a chápání.

Děti a jejich rodiče mají právo vědět, co se s nimi bude dít, nežli podstoupí vyšetření, ošetření či léčebný nebo jakýkoli jiný zákrok. Přesné a ve správný čas poskytnuté informace umožní, aby si děti zachovaly pocit kontroly nad tím, jaká zdravotnická péče je jim poskytována; to platí zejména v nemocnici.

Informace pro děti

Informace pro děti by:

měly vycházet z věku a rozumové vyspělosti konkrétního dítěte a z jeho vývojové úrovně;

měly vycházet z toho, co dítě už zná nebo co si dokáže představit;

měly zahrnovat pravdivé a prosté vysvětlení jeho zdravotního stavu a očekávaných výsledků léčby;

měly vysvětlovat sled a průběh nadcházejících událostí, včetně toho, co dítě může vidět, slyšet a cítit;

měla zahrnovat vhodně připravené informační materiály ve formě verbální, audiovizuální i písemné, podpořené názornými modely, herními aktivitami, popřípadě prezentacemi využívajícími dalších médií.

Personál, který dítě informuje, by měl zhodnotit schopnost konkrétního dítěte porozumět poskytovaným informacím a vyjadřovat své vlastní názory.

Tento personál by:

měl dítě povzbuzovat ke kladní dalších otázek a odpovídat na ty, které zazní, a dítě uklidňovat, vyjádří-li obavy, znepokojení nebo strach;

měl dítěti pomáhat při volbě a uplatňování strategií, díky nimž bude svou situaci lépe zvládat;

se měl vždy ujistit, že dítě poskytnuté informace správně a dostatečně pochopilo.

Příprava bude mít pozitivní efekt pouze za předpokladu, že se dítě bude cítit bezpečně. Informace by se mu tedy – kdykoli je to možné – měly poskytovat v přítomnosti jeho rodičů. Je třeba, aby rodiče věděli, jaké informace dítě dostalo, aby na ně mohli odkazovat a vracet se k nim, dokud jim dítě náležitě neporozumí.

Informace pro rodiče

Informace poskytované rodičům by:

měly být jasné a úplné;

měly brát v úvahu aktuální situaci konkrétního rodiče, zejména s ohledem na pocity strachu, smutku, viny, úzkostí a stresu, které rodič může pociťovat v souvislosti se zdravotním stavem svého dítěte;

Personál, který rodiče informuje, by:

měl rodiče povzbuzovat ke kladení dalších otázek;

měl rodičům poskytnout jméno a kontaktní údaje člověka, na nějž se mohou obrátit, kdykoli budou potřebovat doplňující informace;

měl uspokojit případnou potřebu dalších informací poskytnutím odkazů na další informační zdroje a na podpůrné skupiny a organizace;

měl umožnit rodičům neomezovaný přístup k tištěné či elektronické dokumentaci týkající se onemocnění jejich dítěte;

neměl při poskytování informací využívat jako tlumočníka nemocné dítě nebo jeho sourozence.

Informace pro děti a rodiče

Aby poskytované informace naplnily potřeby jak dítěte, tak jeho rodičů, měly by:

být poskytovány průběžně po celou dobu poskytování péče;

obsahovat také informace ohledně další péče po propuštění;

být poskytovány v nestresujícím, bezpečném prostředí, které respektuje soukromí, a za situace, kdy žádná ze stran není tlačena časem;

být poskytovány zkušeným členem personálu, schopným sdělovat informace tak, aby jim bylo možné snadno porozumět;

být poskytovány ideálně ve vlastním jazyce rodiny a je-li třeba, za asistence tlumočníka;

být zopakovány tolikrát, kolikrát je pro jejich pochopení nezbytné; zároveň je třeba ověřit, že je jak dítě, tak jeho rodiče správně pochopili.

Dítě má právo vyjadřovat své vlastní názory a za předpokladu, že je schopno probírané záležitosti náležitě pochopit, může i vetovat přístup rodičů ke zdravotnickým záznamům, jež jsou o něm vedeny (situace závisí na právní úpravě v jednotlivých státech). v takovém případě je ovšem třeba, aby personál přistupoval ke zhodnocení celé situace s maximální péčí. Dítěti by se mělo dostávat ochrany, poradenství a podpory. Nemocniční personál by měl současně zajistit, aby se nezbytného poradenství a podpory dostalo i rodičům, kteří v tomto čase mohou psychologickou či sociální pomoc a poradu potřebovat rovněž.

(2)
Je třeba podnikat kroky ke zmírnění fyzického a emočního stresu.

Všechny děti, včetně novorozenců – ať donošených nebo narozených předčasně – mají právo na adekvátní tišení bolesti a měly by být chráněny před různými formami diskomfortu. Pohoda dítěte neznamená pouhou absenci fyzického utrpení.

Ke zmírnění fyzického i emočního stresu a bolesti, jež děti zažívají, je nutno přijímat preventivní opatření – ta by měla:

být přizpůsobena individuálním potřebám každého konkrétního dítěte;

pomáhat dítěti při volbě a uplatňování strategií, díky nimž bude svou situaci lépe zvládat;

zahrnovat nabídku vhodných technik pro rozptýlení a odvedení pozornosti;

využívat služeb kvalifikovaných herních specialistů;

vyloučit užívání restrikčních prostředků, fixace a jiných forem násilného omezování v pohybu během zdravotnických zákroků, s výjimkou situací, kdy k použití takových prostředků neexistuje alternativa nebo kdy je bezprostředně ohrožen život dítěte;

vyloučit užívání restrikčních prostředků, fixace a jiných forem násilného omezování v pohybu během zdravotnických zákroků, s výjimkou situací, kdy k použití takových prostředků neexistuje alternativa nebo kdy je bezprostředně ohrožen život dítěte;

předcházet bolesti působené v souvislosti s poskytováním péče nebo ji mírnit: ať už během vyšetření, léčebných úkonů či před operačními zákroky nebo po nich;

zajišťovat mezi jednotlivými zákroky či fázemi léčby dostatečný čas na odpočinek;

nabízet ochranu před nepříjemnými či rozrušujícími prožitky, k nimž při poskytování péče nevyhnutelně dochází;

předcházet pocitům osamění a bezmoci;

usilovat o prevenci takových situací a úkonů, které dítě vnímá jako stresující, nebo jejich dopad alespoň mírnit;

rozpoznávat případný strach a obavy dítěte, ať už jsou či nejsou vyjádřeny otevřeně, a náležitě na ně reagovat.

Personál by měl:

adekvátně reagovat na situace, kdy je dítě rozrušeno pobytem v izolaci nebo zdravotním stavem svých spolupacientů;

podporovat průběžný a kontinuální kontakt dítěte s rodiči, sourozenci a kamarády;

vycházet z poznání, že pro dítě může být zdrojem stresu jak skutečnost, že musí pobývat v izolaci, tak kupříkladu zdravotní stav jeho spolupacientů, a adekvátně na aktuální situaci reagovat;

nabízet dítěti herní a zájmové aktivity odpovídající jeho věku a vývojové úrovni;

dávat dětem i rodičům příležitost uchýlit se do ústraní – do klidného a náležitě vybaveného prostoru, který je chráněn před stresujícími vlivy.

Pro zmírnění jejich emočního stresu by rodičům měly být nabízeny:

emoční podpora, zejména tehdy, je-li jejich dítěti poskytována paliativní péče;

opatření, která je budou chránit před nadměrnou zátěží, již by jim péče o jejich dítě mohla způsobit;

kontakt s pracovníky sociálních služeb, psychology a odbornými terapeuty;

pokud o to sami požádají, také náboženskou podporu a poradenství, a to s ohledem na kulturní prostředí, z nějž rodina pochází;

kontakt se svépomocnými a relevantními podpůrnými skupinami a s pacientskými a spotřebitelskými organizacemi.

Dojde-li k nějaké problémové situaci či události, měli by děti i rodiče mít příležitost stěžovat si a být o celém procesu informováni.

Článek 5

(1)
Děti a rodiče mají právo poučeně se podílet na veškerém rozhodování, jež souvisí s poskytovanou zdravotnickou péčí.

Mají-li se děti a rodiče na rozhodování aktivně podílet, musejí být předem informováni o všech opatřeních a krocích, jež bude nutno provést.

Právo dětí a rodičů podílet se na zdravotnické péči, jež je dítěti poskytována, vyžaduje od personálu, aby:

vytvářel prostředí založené na důvěře;

dokázal naslouchat;

sdílel informace a umožňoval se v nich spolehlivě orientovat;

respektoval právo dětí vyjadřovat svůj názor na veškeré záležitosti, které se jich týkají;

přikládal názorům dětí náležitou váhu v souladu s jejich rozumovými schopnostmi a způsobilostí;

správně interpretoval názor dítěte v kontextu jeho kulturního prostředí;

akceptoval skutečnost, že dítě má právo žádný názor nevyjádřit nebo jej vyjádřit prostřednictvím svých rodičů.

Komunikace a interakce s ostatními lidmi, především s rodiči, začíná od narození. Protože rodiče znají své dítě nejlépe, je třeba brát vážně jejich poznatky o způsobech, jakými dítě dává najevo stres, diskomfort nebo bolest. Kromě toho je třeba mít na zřeteli, také to, že:

děti mohou své názory vyjadřovat i prostřednictvím hry, umění a dalších aktivit;

personál musí věnovat pozornost rovněž tomu, jakou řeč těla děti při vyjadřování svých názorů používají;

absence informací může zvyšovat strach, který dítě prožívá;

personál by měl brát v úvahu signály a nonverbální reakce u dětí, které se kvůli svému nízkému věku nebo z jiných důvodů nedokáží vyjadřovat slovy.

Právo dětí a rodičů na informovaný souhlas vyžaduje, aby členové personálu:

respektovali schopnost a způsobilost dítěte a jeho rodičů;

aby dítěti i jeho rodičům poskytovali adekvátní a včasné informace ohledně aktuálního zdravotního stavu dítěte, účelu a významu léčby a také ohledně jejího průběhu a možných rizik;

nabízeli adekvátní a včasné informace o alternativních formách léčby;

poskytovali rodičům i dítěti podporu a poradu, díky nimž budou navrhovaný postup léčby schopni posoudit a zhodnotit;

chápali a nepodceňovali hodnotu rodičovských znalostí a zkušeností souvisejících s celkovou zdravotní situací jejich dítěte i s jeho aktuálním zdravotním stavem.

Děti mají právo vyjádřit svůj vlastní názor a nemusejí souhlasit se svými rodiči. Jsou-li děti dostatečně rozumově vyspělé, aby se dokázaly rozhodovat ve svém nejlepším zájmu, měl by personál jejich názor respektovat – s ohledem na platná ustanovení příslušné národní legislativy. Je nezbytné, aby personál celou situaci adekvátně a s maximální možnou péčí zhodnotil. Členové nemocničního personálu by také měli zajistit nezbytnou podporu a poradenství rodičům.

(2)
Každé dítě by mělo být chráněno před všemi zákroky a vyšetřeními, jež nejsou nezbytně nutné.

Každá forma zdravotnické intervence, která pro konkrétní jednotlivé dítě nemá žádný pozitivní přínos, je v principu považována za vysoce nežádoucí.

Aby bylo možné zkoumat, jak specificky dětská onemocnění reagují na léčiva a nové léčebné postupy, mohou být děti z konkrétních rizikových skupin požádány o účast ve výzkumném programu. Dříve, než se děti do výzkumu či výuky zapojí, je třeba získat od nich a od jejich rodičů informovaný souhlas.

Výzkum, do nějž jsou zapojeny děti, by měl být navržen, proveden a vyhodnocen ve spolupráci s podpůrnými skupinami pro pacienty s příslušnou diagnózou. Rodinám, které zvažují svou účast na výzkumu, je třeba jasně a srozumitelně vysvětlit možné vedlejší účinky či škodlivé následky.

Všechny výzkumné projekty prováděné za účasti dětí musejí probíhat pod dohledem Etické komise pro výzkum zahrnující lidské subjekty, mezi jejímiž členy jsou i zástupci rodičovských/pacientských skupin na podporu dětí s příslušnou diagnózou.

Děti je třeba chránit před veškerou možnou újmou a zátěží související s jejich zapojením do výzkumu či výuky (včetně profesního výcviku zdravotnického personálu).

Ti, kdo se svou účastí na výzkumu vyslovili souhlas, mají právo svůj souhlas kdykoli bez udání důvodu odvolat. Takovéto rozhodnutí pro ně nesmí mít za následek změnu v dostupnosti léčby.

Článek 6

(1)
O děti by mělo být pečováno společně s jinými dětmi, které mají stejné vývojové potřeby. Děti by neměly být hospitalizovány na oddělení pro dospělé.

Všechny děti, bez ohledu na délku pobytu v nemocnici nebo jiném zdravotnickém zařízení a bez ohledu na svou nemoc nebo postižení, potřebují vhodné prostředí a duševní, emoční a fyzickou stimulaci odpovídající jejich věku a zdravotnímu stavu. Tato opatření pomáhají mírnit úzkost a vnášet prvky normality do abnormální situace.

Společná péče o děti, jež mají shodné vývojové potřeby, zahrnuje zejména následující oblasti a témata; není ovšem omezena jen na ně:

odpočinek;

zábava;

skupinové nebo jiné podobné aktivity;

zábava a společné aktivity pro skupiny dětí různého věku;

oddělené místnosti a oddělené činnosti s ohledem na věk a pohlaví dětí – pokud dítě nebo jeho rodiče takové uspořádání preferují;

zvláštní úsilí je třeba věnovat zajištění odděleného ubytování pro adolescenty;

ochranná opatření pro děti se specifickými chorobami či druhy postižení.

Děti by v celém průběhu péče měly být chráněny před prožitky, které je rozrušují.

Je třeba se vyvarovat všech forem diskriminace.

Specifické potřeby adolescentů by měly být zohledněny zajištěním odděleného ubytování a adekvátního zázemí pro trávení volného času.

Pečovat o děti na odděleních, kde jsou současně léčeni dospělí pacienti, je zcela nepřijatelné. To znamená, že:

by děti neměly být přijímány na oddělení pro dospělé a že by na těchto odděleních neměla být poskytována péče dětem;

by dospělí neměli být přijímáni na dětská oddělení a že by na dětských odděleních neměla být poskytována péče dospělým. Přijímání dospělých pacientů s mentálním onemocněním na dětská oddělení může být pro děti zdrojem rozrušení a ve vztahu k dospělému pacientovi je neuctivé;

že by jasně oddělené prostory pro péči o děti a dospělé měly být k dispozici i na takových pracovištích, jako jsou nemocniční příjmy, pohotovosti, chirurgická oddělení včetně pooperačních pokojů, ambulance a denní stacionáře; totéž se týká i vyšetřoven a ošetřoven.

(2)
Pro návštěvy na dětských odděleních by neměla platit žádná věková omezení.

Omezování návštěvních hodin pro sourozence a kamarády by se nemělo řídit věkem návštěvníka, ale mělo by vycházet výhradně z aktuálního stavu nemocného dítěte a ze zdravotního stavu těch, kdo k němu na návštěvu přicházejí.

Článek 7

Děti by měly mít plnou příležitost ke hře, odpočinku a vzdělávání, přizpůsobenou jejich věku a zdravotnímu stavu, a péče by měla probíhat v prostředí navrženém, vybaveném zařízeném a personálně obsazeném tak, jak odpovídá jejich potřebám.

Děti všech věkových skupin a v jakékoli situaci mají právo pobývat v prostředí, které odpovídá dětským potřebám – bez ohledu na to, kde se péče o ně odehrává. Týká se to jak nemocnic, tak ambulantních zařízení a veškerých dalších pracovišť, kde jsou děti léčeny, ošetřovány nebo vyšetřovány.

Prostor musí být po architektonické stránce a po stránce vnitřního uspořádání koncipován tak, aby jeho vlastnosti odpovídaly potřebám dětí všech věkových skupin a všech diagnóz, které se v daném zařízení léčí. Prostředí by mělo být natolik variabilní, aby je bylo možné přizpůsobit potřebám dětí různého věku.

K dispozici by měl být dostatek náležitě kvalifikovaného personálu tak, aby bylo možné naplňovat potřeby, jež děti mají – zejména potřebu hry, odpočinku a vzdělání, a to bez ohledu na věk a zdravotní stav dětí.

Všichni členové personálu, kteří s dětmi přicházejí do kontaktu – zdravotníci i nezdravotníci –, by měli rozumět dětské potřebě hry a odpočinku.

Pro děti všech věkových skupin, o něž konkrétní pracoviště pečuje, by mělo být k dispozici široké spektrum příležitostí ke hře, podpořené vhodnými herními materiály, pomůckami a vybavením. Konkrétní uspořádání by mělo:

zahrnovat dostatek času pro hru, a to sedm dní v týdnu;

podporovat tvořivé aktivity u všech dětí, včetně těch, které pobývají v izolaci;

umožňovat vzdělávání dětí na požadované úrovni.

Článek 8

O děti by měli pečovat členové personálu, jimž jejich profesní průprava a reálné dovednosti umožňují adekvátně reagovat na fyzické, emoční a vývojové potřeby dětí a jejich rodin.

Na personál pečující o nemocné děti jsou kladeny specifické nároky, zejména pokud jde o profesní přípravu, konkrétní dovednosti a zvýšenou citlivost. Jen při splnění těchto kvalifikačních předpokladů mohou členové personálu naplňovat potřeby dětí a jejich rodin.

Všechny nemocnice a jiná zdravotnická pracoviště přijímající do své péče děti by měly zajistit, že děti budou vyšetřovány, léčeny a ošetřovány výhradně personálem, který je v péči o děti vzdělán a disponuje patřičnou znalostní a zkušenostní výbavou.

Pokud je z nějakého důvodu nutné, aby byl dětský pacient léčen odborníkem bez pediatrického vzdělání, měla by tato léčba probíhat jen za současné spolupráce s personálem, který je pro péči o děti náležitě připraven a kvalifikován.

Profesní zdatnost a citlivost personálu je nutno neustále udržovat na vysoké úrovni, a to patřičným výcvikem a kontinuálním vzděláváním.

Veškerý personál pečující o děti by měl projít výcvikem v oblasti ochrany dětí, aby dokázal rozpoznávat různé formy zneužívání a zanedbávání dětí a byl v úzké spolupráci s příslušnými odborníky schopen adekvátně zasáhnout.

Děti by měly mít možnost – bez ohledu na svůj věk – využít adekvátního a důvěrného zdravotnickému poradenství a konzultací – ať už se souhlasem a za přítomnosti svých rodičů, nebo bez nich. Přístup k takovým službám může být důležitý zejména tehdy, pokud je dítě nebo mladý člověk v rodině vystaven zneužívání, nebo pokud potřebuje poradu či služby související s reprodukčním zdravím. Konzultace či poradenství může být zapotřebí i v situacích, kdy mezi dítětem a jeho rodiči došlo ke konfliktu ohledně přístupu ke zdravotním službám.

Členové personálu by měli být schopni poskytnout rodičům emoční podporu při zvládání kritických situací, v nichž se jejich dítě může ocitnout. To platí zejména pro situace, kdy je ohrožen život dítěte.

Paliativní péče by měla být zahájena ve chvíli, kdy je u dítěte stanovena diagnóza život ohrožujícího onemocnění.

Dětská paliativní péče:

se zaměřuje na zmírňování fyzického, psychického a sociálního strádání;

využívá multidisciplinárního přístupu, který zahrnuje i rodinu dítěte, a je vedena týmem paliativní péče;

je poskytována bez ohledu na to, zda dítě v souvislosti se svou nemocí nebo stavem podstupuje či nepodstupuje aktivní léčbu;

může být prováděna v nemocnici, v komunitním zařízení nebo doma.

Když nemocné dítě umírá, a také po smrti dítěte, se musí celé rodině dostat maximální podpory, péče a pomoci, jakou potřebuje, aby tuto situaci dokázala unést. Členové personálu by měli absolvovat takovou průpravu, která by jim umožnila truchlící rodině účinně pomoci. Informace související s úmrtím dítěte by měly být sdělovány se soucitem, citlivě, v soukromí a osobně.

Článek 9

Kontinuitu péče by měl zajišťovat tým, který dítě pečuje.

Kontinuita se týká jak samotného poskytování péče, tak personálního složení týmu, který péči zajišťuje.

Požadavek na kontinuitu péče se vztahuje jak na péči poskytovanou v nemocnici, tak na následný přechod do ambulantního nebo domácího ošetřování. Toho lze dosáhnout tím, že všichni zúčastnění, včetně rodiny, budou navzájem spolupracovat jako jeden tým a budou věnovat pozornost včasnému sdílení informací a zajištění dalšího nezbytného vybavení a služeb.

Týmová práce vyžaduje omezený a pevně definovaný počet osob, kteří navzájem spolupracují jako skupina, jejíž působení je založeno na komplementaritě znalostí a vědomostí jednotlivých jejích členů a na existenci konzistentních standardů péče, zaměřené na fyzickou, emoční, sociální a psychickou pohodu dítěte.

Děti s dlouhodobými zdravotními problémy nebo s chronickým onemocněním či stavem by měly být s předstihem připravovány na plynulý přechod do péče příslušných služeb pro dospělé pacienty. Přechodový proces by měl začít ve chvíli, kdy se na něj dospívající člověk cítí připraven, a končí tehdy, když dospívající nabude jistoty, že nová situace je v jeho nejlepším zájmu.

Článek 10

K dětem je vždy třeba přistupovat s taktem a pochopením a vždy by mělo být respektováno jejich soukromí.

Pro naplnění podmínky taktu a pochopení při zacházení s dětmi je zapotřebí, aby:

bylo respektováno také jejich právo na to, být dítětem;

byl brán ohled na jejich důstojnost, názory, potřeby, individualitu, sexuální orientaci a vývojovou úroveň;

byly zohledněny veškeré případné handicapy a speciální potřeby každého dítěte;

byla brána v úvahu náboženská víra a kulturní zázemí dítěte a jeho rodiny;

byla brána v potaz skutečnost, že přání dětí týkající se tělesného soukromí se mohou s vývojem jejich těla měnit.

Soukromí nemocných dětí je třeba respektovat vždy, bez ohledu na jejich věk a vývojovou úroveň. Opatření, jež jsou v tomto směru nezbytná, zahrnují také:

ochranu před odhalováním těla během zdravotnických vyšetření a při úkonech osobní hygieny, jako je ošetřování, toaleta nebo koupání;

ochranu proti takovému zacházení a chování, jež by poškozovalo sebeúctu dítěte nebo mělo za následek to, že by si dítě připadalo zesměšňované či ponižované;

právo uchýlit se do ústraní, být sám;

právo komunikovat s personálem v soukromí – ať se souhlasem rodičů nebo bez něj;

právo na nenarušovanou vazbu s nejbližšími rodinnými příslušníky a přáteli.